MycoMedica - vitální houby

MycoMedica je ryze česká rodinná firma, založená v roce 2010.

Použíají houby pěstované v čínských provinciích AnHui, Fujian a Jiangxi, tedy v oblastech průmyslem a civilizací prakticky nedotčených. Pesticidy, těžké kovy, mikroorganismy, plísně, radioaktivita, to jsou nebezpečí, před kterými je třeba houbovou surovinu bezpodmínečně chránit.

Více o pěstování naší kvalitní Reishi se dočtete v článku zde „Velká výprava za Reishi do Číny“, do země, odkud tato královna hub pochází.

Spolupracujeme s německou firmou Hawlik, která v oboru pracuje již 40 let a je na německém trhu známá svojí vysokou kvalitou tj. vysoce kvalitními houbovými polysacharidy.

Poznámka: Firma Hawlik dělala podrobné testy řady houbových produktů nabízených na trhu. Většiny deklarovaných hodnot ani zdaleka nedosahovaly, přestože byly deklarovány v testech od čínských dodavatelů.

Veškerá houbová surovina, která se používá pro výrobu našich houbových produktů, je před zpracováním testována v německé nezávislé laboratoři Agrolab na více než 500 druhů známých těžkých kovů, pesticidů a člověku nebezpečných mikroorganismů. Tyto testy jsme schopni na vyžádání předložit. Klasické testy jsme rozšířili i o testování na polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs), které mají karcinogenní účinky, mohou ovlivnit vývoj plodu a mají spojitost i s kardiovaskulárními chorobami viz zde.

Chtějte po Vašich dodavatelích houbových produktů, aby Vám předložili testy na své produkty. Určitě se setkáte často s mlžením a dezinformacemi. My jsme v tomto velmi transparentní.

Finální výroba produktů MycoMedica probíhá za nejpřísnějších hygienických podmínek v České republice. Pro výrobu používáme standardy ISO 9001/2009, certifikované HACCP, BIO a systém kvality IFS.

U vitálních hub je extrémně důležité zvolit co nejúčinnější preparát z kvalitních, prověřených surovin, se správným poměrem účinných látek a který zároveň bude pro organismus bezpečný – tedy nebude ho zanášet nečistotami.

Řada firem se dnes snaží napodobovat naše produkty. Předhánějí se v co nejlepším složení nebo v co nejnižší ceně, jenže...

některé firmy používají k úpravě houbové suroviny obyčejný škrob, aby dosáhly vyššího procenta obsažených polysacharidů. Běžná laboratoř rozdíl nepozná. Nicméně tato surovina má minimální terapeutické účinky, pokud vůbec nějaké má.
některé čínské firmy k tomu, aby dosáhly mikrobiologické čistoty extraktů, vystavují houby působení radioaktivního záření, které mikroorganismy ničí. Zdůrazňujeme, že produkty MycoMedica nejsou ozařovány v žádné fázi výroby.
někteří čínští výrobci nerespektují tradiční postupy výroby. Například sušení hub musí probíhat pozvolna a pokud možno na slunci. I proto je pro nás důležitá spolupráce pouze s prověřenými pěstiteli a zpracovateli houbové suroviny. V produktech MycoMedica nepoužíváme žádnou neprověřenou surovinu.

Nejsme jen běžní výrobci a prodejci. Vitální houby máme rádi, rozumíme jim a hlavně je dokážeme používat v terapeutické praxi a jejich účinky vidíme každý den u našich klientů. A nejsme sami. I většina lékařů a terapeutů tradiční čínské medicíny používá ve své praxi pouze produkty MycoMedica. Dobře vědí proč.

Náš odborný terapeutický tým tvoří:

Milan Schirlo - specialista na tradiční čínskou medicínu a mykoterapii
MUDr. Lenka Gluvňová – zkušená lékařka, specialista na tradiční čínskou medicínu a mykoterapii
MUDr. Drahomíra Holmannová Ph.D. – imunoložka zabývající se pohledem západní vědy na vitální houby a jejich využitím v lékařské praxi

Buďte opatrní na tzv. "odborníky" na léčivé houby, kteří dávají fundované rady, ale nikdy nevyléčili jediného pacienta.

Lidé z MycoMedica mají díky letité praxi ve vlastních ordinacích velké zkušenosti. Zároveň získáváme zpětnou vazbu o našich produktech od mnoha lékařů nejen z České republiky, ale z celé Evropy.

My lidé nemáme potřebné enzymy pro trávení chitinu – obalu houbových buněk, proto pokud chceme využít co nejvíce účinných látek z hub, musíme je zpracovat tak, abychom chitinový obal houbové buňky narušili. K tomu se používají následující metody zpracování hub:

a) výroba odvaru ze sušených hub

Na tuto tradiční metodu je však zapotřebí velkého množství hub, aby bylo dosaženo terapeutických účinků.

b) výroba houbového prášku (biomasy)

Sušené houby se rozemelou na velmi jemný prášek. Částečně se tím naruší chitinový obal, čímž je organismus schopen z houby vytěžit účinné látky. Bohužel prášek obsahuje pouze 0,5‒3 % polysacharidů.

c) výroba extraktu

Jemnou extrakcí horkou vodou se prolomí chitinová bariéra a díky tomu je možné vytěžit z houby maximální množství účinných látek. U Reishi a Chagy je třeba provést ještě druhou extrakci alkoholem (tzv. dvojitou extrakci), jelikož některé účinné látky těchto hub jsou ve vodě nerozpustné.

Z toho jednoznačně vyplývá, že nejoptimálnější metodou zpracování hub pro lékařské účely je extrakce. I proto je drtivá většina lékařských studií prováděna s extrakty, a ne s houbovým práškem. Hlavními, ale zdaleka ne jedinými účinnými látkami vitálních hub, jsou polysacharidy (a to hlavně β-(1, 3)-D-glukany). Zatímco v sušeném prášku je cca 0,5‒3 % polysacharidů, v našich extraktech jich je 30‒50 %.

Někteří výrobci se předhánějí a nabízejí extrakty se 40‒60 % polysacharidů. Říkají, že čím vyšší koncentrace tím vyšší efekt. U vitálních hub však nejde tuto logiku použít. Poměr účinných látek v každé jednotlivé houbě tvoří její jedinečnost a udává její zdravotní benefity. Zvyšování podílu polysacharidů na úkor dalších účinných látek vlastně zcela mění podstatu dané houby.

Na základě dlouhodobé praxe jsme dospěli k názoru, že optimální poměr polysacharidů v extraktu by měl být 30 % (pouze u Coriolu je to 40 % a u Reishi a Cordycepsunově kromě 30 % i 50 %). Tento názor se opírá nejen o naše zkušenosti z ordinace, ale i o zkušenost mnoha lékařů a praktiků čínské medicíny, kteří používají vitální houby, a také o zkušenosti německých partnerů z firmy Hawlik, kteří s houbami pracují téměř 40 let. Právě oni zkoušeli v praxi používat extrakty vyšší i nižší koncentrace a nakonec se rozhodli pro 30 %. Protože tato koncentrace zkrátka funguje nejlépe.

- co se stane, bude-li koncentrace nižší tj.10‒20 %? Účinek produktu bude slabší.

- co se stane, bude-li koncentrace vyšší tj. 40, 50, 60 a více %? Zvýší se podíl polysacharidů v extraktu, ale bohužel na úkor ostatních účinných látek, které jsou rovněž důležité. Tím se změní celkový účinek extraktu oproti surové houbě, takže extrakt už nebude mít ten samý komplexní účinek.

Výjimky potvrzují pravidlo, proto existují i případy, které vyžadují razantnější impuls pro tělo - akutní stavy, psychické či fyzické vyčerpání, případy, kdy je nutné šokově posílit přirozenou obranyschopnost. Proto nově nabízíme i Reishi či Cordyceps s garantovaným obsahem min. 50 % polysacharidů a 20 % β-1,3/1,6 D-glukanů (MycoMedica je jediný výrobce v EU, který takto razantní kombinaci a čistotu beta glukanů nabízí).

V některých případech je samozřejmě možné kombinovat obě varianty (Reishi 30 % a 50 %). Ale u většiny vážných problémů doporučujeme užívat Reishi s 30% koncentrací polysacharidů.

Všichni prodejci nabízejí "nejvyšší kvalitu, nejlepší surovinu a zaručené účinky…", argumentují vysokým % účinných látek, polysacharidů, triterpenů, houbových kyselin, nejdelší dobou pěstování, nejrůznějšími testy z laboratoří, matoucími odbornými názvy. Řada těchto informací bývá pouhý marketing, takže jak se v tom vyznat?

Naše rada zní: Nedívejte se jen na čísla a na slovíčka „nej“. Nejsme na soutěži, kdo výš a kdo dál. Zeptejte se lékařů a zkušených terapeutů TCM, jaké vitální houby používají ve svých ordinacích! Oni logicky musí pracovat s produkty, které jsou kvalitní a které fungují. Své pacienty nevyléčí sebelepším marketingem.

A my jsme pyšní na to, že houby MycoMedica používá většina lékařů, mykoterapeutů a praktiků tradiční čínské medicíny viz zde.

Použité zdroje:

https://www.mycomedica.cz/proc-mm.html

HOUBY - přehled:

Agaricu

česky - žampion brazilský/mandlový
čínsky - ji song rong
latinsky - Agaricus blazei Murill
japonsky - himemtsutake

Stručný popis

Agaricus blazei Murill (v Japonsku Himematsutake, v Číně Ji Song Rohg, v Brazílii Cogumelo Piedade žampión mandlový, Agaricus brasiliensis) je houba patřící mezi žampióny, jejíž domovinou je Jižní Amerika. Sbírali jej hlavně obyvatelé venkova v oblasti Sao Paula u vesnice Piedade. Tuto houbu používali nejen jako potravinu (je velmi chutná, voní po mandlích), ale hlavně jako léčebný prostředek. Poprvé ji popsal mykolog W. A. Murill v roce 1945. Její představení světu však proběhlo v roce 1960, kdy Agaricus zaslal T. Furomoto na zkoumání do japonských laboratoří, neboť si povšiml jejích účinků. Do botanického systému byla zařazena až v roce 1967, a to belgickým botanikem Heinemannem. Díky rozklíčování jeho složení a pokusům, které se následně prováděly, se potvrdil vliv Agaricu na organismus. O houbu začal být velký zájem a nyní se pěstuje komerčně po celém světě. Mezi největší producenty Agaricu patří Japonci.

Agaricus náleží do čeledi Agariaceae (pečářkovité). Houba má hnědo-zlatý šupinatý klobouk, který jí dal také jméno – sluneční houby. Klobouk má průměr cca 2–12 cm, podobné délky je i noha. U mladých hub je vypouklý, ale s jejich stárnutím se narovnává a jeho konce se „roztřepí“. Na spodní straně klobouku můžeme najít u mladých hub světlé a čokoládově hnědé bazidiospory u starších hub.

Auricularia

Jiné názvy:

česky - Jidášovo ucho
latinsky - Auricularia polytricha

Stručný popis

Auricularia (Auricularia polytricha, boltcovitka chlupatá, v Asii je nazývána Yung ngo, Kikurage, Mokurage, v aj wood ear mushroom) je dřevokazná jedlá houba. Plodnice Auricularie rostou hlavně na kmenech a pařezech listnatých stromů (javory, duby, jasany, bez) a vytváří trsy. Je možné ji najít po celý rok, tedy i v zimě, pokud není obzvláště krutá. Auricularia dostala své jméno podle svého tvaru a konzistence. Připomíná totiž lidské ucho, boltec. Plodnice má totiž želatinózní, pružnou, gumovitou strukturu, na povrchu může mít i jemné chloupky. Barva plodnic je v různých odstínech hnědé. Auricularia je velmi často přidávána do asijských jídel. Nemá výraznou houbovou chuť, ani vůni, ale jídlu dodává svou konzistencí další rozměr, tj. jemné křupnutí. Auricularia však není jen vyhledávanou potravinou, ale hlavně prostředkem, s jehož pomocí řeší, např. tradiční čínská medicína, různé zdravotních obtíží. Zápisky, které dokládají využití Auricularie a její cílené pěstování, se datují do doby 600 n. l. tradiční čínská medicína. Jsou dokumenty, které popisují její cílené pěstování již v od roku 600 n. l. Vědecky Auricularii popsal a zařadil v roce 1789 J. B. F. Bulliard, pojmenoval ji Tremella auricula-judae. Až v toce 1897 byla Auricularia přejmenována a zařazena do rodu Auriculariaceae. Toto učinil rakouský botanik R. Wettstein.

Coprinus

Jiné názvy:

česky - hnojník obecný
čínsky - jītuǐ gū
latinsky - Coprinus comatus

Stručný popis

Coprinus (Coprinus comatus) je houba, která roste od léta do podzimu, a to hlavně na otevřených místech, tj. loukách, okrajích lesů, zahradách… upřednostňuje půdu, která je bohatá na dusík. Osídluje oblasti severní polokoule, hlavně pak Evropu a Severní Ameriku.

Coprinus je jedlý, ale konzumují se pouze mladé plodnice, které jsou bílé a uzavřené, později výrazně tmavnou a jsou méně chutné, až nepoživatelné.

Hnojník je možné pěstovat i uměle, a to i v místnostech.

Coprinus byl poprvé popsán dánským přírodovědcem O. F. Müllerinem v roce 1780. Dostal jméno Agaricus comatus, jako Coprinus comatus ho označil v roce 1797 Ch. H. Persoon.

Coprinus má podobně jako jiné vitální houby prospěšné účinky, které se samozřejmě odvíjejí od jeho složení, resp. sloučenin, které obsahuje.

Cordyceps

Jiné názvy:

česky - housenice čínská
tibetsky - yartsa gunbu
čínsky - dōng chóng xià cǎo
latinsky - Ophiocordyceps sinensis, Cordyceps sinensis
japonsky tochukaso

Stručný popis

Cordyceps (Cordyceps sinensis) je znám pod vícero jmény, jsou jimi např. Dong Chong Xia Cao /housenka v zimě, tráva v létě/, housenice čínská, v angličtině caterpillar mushroom, Ophiocordyceps sinensis aj. Patří do rodu hub Cordyceps, sem se řadí i další druhy, jakou jsou C. militaris, C. liangshamensis, C. gunnii aj. (V dnešní době je známo přibližně 700 druhů hub z rodu Cordyceps). Jedná se o vřeckovýtrusnou jedlou parazitickou houbu. Její výtrusy se zachytí na povrchu housenky motýla Thitarodes armoriacanus . Housenka je doslova houbou nakažena a pro své další vývojové stadium se zahrabává do půdy. Zde je však parazitickou houbou postupně strávena za živa. Cordyceps vyplní celou její chitinovou schránku svým sklerociem, které je základem pro zralou houbu. Tento děj, cyklus, může zabrat až 6 let. V posledním roce, v letních měsících, houba pomocí produkovaných mykotoxinů housenku definitivně usmrtí a z její hlavy doslova vyrazí hlavičkovitý útvar, který se jmenuje stromatum. Stromata mají červenohnědou barvu a dosahují velikosti až 8‒10 cm. V těchto útvarech dochází ke tvorbě spor, které se opět uvolňují do okolí, aby mohly infikovat další motýlí larvy.

Cordyceps roste v nadmořských výškách nad 3500 metrů, a to hlavně v horách Tibetu, v čínských provinciích Sichuan, Yunnan atd. na náhorních plošinách. Houba se sbírá v období od dubna do srpna. Ve volné přírodě je však již málo k nalezení. Dle všeho během 25 posledních let poklesl výskyt o 90 %, což samozřejmě zvýšilo její hodnotu na trhu, a proto se tato houba pěstuje i uměle. Nejkvalitnějšími však stále zůstávají housenice z Tibetské náhorní plošiny. Cena 4 kusů se může pohybovat kolem 100 USD, 1 ks houby přitom váží přibližně 0,5 gramu, a ten tedy stojí cca 500,-Kč. Vzhledem k poptávce a ceně se na trhu mohou objevit i jiné houby z rodu Cordyceps, např. militaris, které jsou za Cordyceps sinensis (CS) vydávány. Ačkoli mají velmi podobné účinky, nemohou housenici čínskou nahradit. V roce 2001 se díky DNA sekvenování podařilo identifikovat kmen CS-4 (paecilomyces hepialy), který se pod tímto označením prodává od roku 2005. CS-4 je považován za nejúčinnější kmen mycelia Cordycepsu, který je pěstován uměle, tj. na substrátu. Nejprve byla tím substrátem sója, ale zde je riziko, že se použije sója geneticky modifikovaná, či se objevují alergie na sóju, je zde souvislost mezi sójou a rakovinou prsu atd., byla zvolena na substrát rýže.

A proč je Cordyceps tak žádaný? Je to dáno hlavně tím, jak působí na zdraví živočichů, lidi nevyjímaje. Účinky Cordycepsu jsou s úspěchem využívány v tradiční čínské a tibetské medicíně. Dochované starodávné příběhy popisují, jak pasáci yaků odhalili účinky Cordycepsu. Zvířata, která mimo trávy spásla i Cordyceps byla vitálnější, silnější i zdravější a také potentnější. To samozřejmě přimělo pastevce, aby sami tuto houbu začali využívat. Psané historické záznamy, které máme k dispozici, pak pocházejí z doby cca 620 n. l. Jsou součástí čínských herbářů. Pro západní svět byl Cordyceps „objeven“ až v roce 1726. Tehdy byl na mykologické konferenci, která se konala v Paříži, představen odborníkům. Byl sice veden v mykologických atlasech, ale o jeho účincích se nevědělo, to se změnilo až o více než 2 století později. V roce 1964 byl Cordyceps zařazen mezi rostlinná léčiva do současné čínské farmakologie.

Coriolu

Jiné názvy:

česky - outkovka pestrá
čínsky - yun zhi
latinsky - Coriolus versicolor
japonsky - kawaratake

Stručný popis

Coriolus (Coriolus versicolor, Trametes versicolor, outkovka pestrá, Turkey Tail Mushroom, čínsky Yun Zhi, japonsky Kawaratake) je dřevokazná houba, která patří mezi choroše a není jedlá. Coriolus roste po celý rok, můžeme jej najít převážně na živých poraněných i odumřelých kmenech či pařezech listnáčů v mírném podnebném pásu Asie, Severní Ameriky a Evropy. Plodnice houby mají vějířovitý tvar, odtud anglický název, a vytváří trsy, které jsou střechovitě uspořádané. Klobouk samotný má průměr cca 2−8 cm. Je pro něj typické béžové pásy na hnědém či šedém podkladu, povrch klobouku působí sametově.

Coriolus je dobře znám již z dob dávno minulých. V ucelených textech z roku 1368 n.l., tedy z období staré Číny a dynastie Ming, je zaznamenáno, že Coriolus se využíval k posílení fyzického, duševního stavu i duševní a posílení energie čchi. Coriolus je v tradiční čínské medicíně stále používán jako „léčivka“. Pro „vědecký“ svět byl objeven až v 60.−70. letech 20. století. Tehdy byl díky japonskému vědci extrahován z Coriolu polysacharid s označením PKS, u něhož se záhy prokázaly imunostimulační účinky. Další pokusy během roku 1965 pak potvrdily, že PKS má i protinádorové účinky. V Japonsku se kolem roku 1980 dostal i do praxe, kdy je přidáván ke standardní protinádorové léčbě. Stejně je na tom Korea, kdy se Coriolus podává až 70 % pacientů s rakovinou. Od 90. let 20. století bylo a je prováděno velké množství klinických studií, které potvrzují účinnost Coriolu.

Enok

Jiné názvy:

česky - penízovka sametonohá
latinsky - Flammulina velutipes
japonsky - enokitake

Stručný popis

Enoki (Flammulina velutipes, penízovka sametonohá, Enokitake, golden needle mushroom) patří mezi populární jedlé houby. Roste na celé severní polokouli, tj. je možné ji najít v Severní Americe, Asii, Evropě. Navíc je i komerčně pěstována. Je tedy dostupná po celém světe. Jedná se o saprofytickou houbu, která roste v trsech u kořenů stromů a bázích pařezů. Velmi dobře snáší i nízké teploty, a to i ty pod nulou. Je ji tedy možné sbírat i v zimě. Krom toho čerstvá je k dostání po celý rok. Enoki z volné přírody a ta uměle pěstované se od sebe liší v podobě, nikoli však účincích. Enoki z volné přírody má drobný kruhovitý mírně vypouklý medově zlatavý klobouček, který je trochu lepkavý, na tenké sametové nožce, která má výšku asi 10 cm. Enoki pěstovaná bez přístupu světla je bílá se zašpičatělými „nerozvinutými“ klobouky.

Enoki je využívána dlouhá staletí k léčbě mnoha chorob tradiční čínskou medicínou. Písemné zmínky o ní pocházejí již z období dynastie Han. V období okolo roku 900 n.l. (si shi zuan yao), jsou texty, které podrobně popisují, jak Enoki kultivovat a pěstovat, tj. připravit vhodný pěstební substrát, jak houbu zalévat atd.

Pro vědecké účely byla Enoki popsána ž v roce 1782, a to M. A. Curtisem, který zařadit do rodu Agaricae, pojmenoval ji Agaricus velutipes. K přejmenování došlo až v roce 1951, kdy ji R. Singer přeřadil do současné skupiny a dal jí také nové jméno, tj. Flammulina velutipes.

Enoki je velmi chutná a v kuchyni různorodě využitelná houba.

Chaga

Jiné názvy:

česky - rezavec šikmý
latinsky - Inonotus obliquus

Stručný popis

Chaga (Inonotus obliguus, rezavec šikmý, birch mushroom, tschagapilz, Hua Jie Kong Jun) patří mezi dřevokazné houby. Je několikaletá a vytváří dva druhy plodnic, a to pohlavní a nepohlavní. Po napadení stromu vytvoří tmavé, temně černé „rozpukané“ plodnice, v nichž se nacházejí chlamydospory, tj. výtrusy. Tyto plodnice mohou přežívat i několik let a mají jsou cca 10–35 cm velké. Později se zráním houby a odumíráním nakaženého stromu, jehož kmenem houba prorostla, se vytvoří druhý typ plodnic, které obsahuju pohlavní spory – bazidiospory. Tato plodnice je větší a může mít a může dorůst i několika metrů. Chaga parazituje hlavně na listnatých stromech, nejčastěji ji najdeme na břízách, z nichž získává také důležitou složku betulin, který má širokospektré léčebné účinky.

Chaga je rozšířená na severní polokouli. Velmi dobře je známá v Rusku, kde je i součástí tradiční ruské medicíny. Stejně tak je ale známá i v tradiční čínské medicíně.

Houba je známá již z dob před cca 4000 lety, využívali jí Mezopotámci, Egypťané, Číňané aj. Chaga je popsána také v čínském „herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing. V Rusku a na Sibiři pak byla využívána nejen k léčení, ale také k šamanským rituálům, a to hlavně Khanty/Oystaky, kteří jí také dali jméno, které se dnes nejčastěji používá. Chagu si dopřával i car Vladimir Monomach či Rasputin... Zmiňuje ji také Solženicin ve své knize Rakovina. Chaga nebyla neznámá ani původním obyvatelům Japonska, tj. Ainu. Vařili si z ní čaj, který pili při trávicích obtížích, bolestech žaludku atd. A i oni využívali prášek ze sušené houby k náboženským obřadům.

Chaga však byla známá i indiánům v Severní Americe.

V novodobých dějinách byla Chaga studována od roku 1864 J. G. N Dragendorffem v St. Petěrburgu. Výrazného pokroku ve zkoumání hub se dosáhlo ve 20. století, odhalilo se její složení a začaly se vědecky zkoumat její účinky.

Hericium

Jiné názvy:

česky - korálovec ježatý
japonsky - yamabushitake
čínsky - hóu tóu gū
latinsky - Hericium erinaceus

Stručný popis

Hericium erinaceus (korálovec ježatý, japonsky Yamabushitake, čínsky Hou Tou Gu, anglicky Lion´s Mane)

Hericium získalo svůj český a anglický název dle tvaru plodnice. Ta totiž připomíná mořský korál nebo lví hřívu. Plodnice jsou velké cca 7–15 cm, mohou však být i mnohem větší, a to až 40 cm. Plodnice jsou kupovité a na dolní straně jsou „roztřepené“ s převisy, které jsou podobné ostnům. Hericium roste na kmenech poraněných listnatých stromů a na pařezech, a to hlavně v oblastech na severní polokouli. Můžeme tedy místa nálezu najít v Evropě, Asii i Severní Americe.

Hericium je houba jedlá a velmi chutná. Má své místo v gastronomii asijských národů. Není však pouze potravinou, ale hlavně vitální houbou, která je využívána hlavně v tradičních medicínách v Asii, tedy i té čínské. Ale znali ho i indiáni ze Severní Ameriky, existují důkazy, že jen v podobě prášku nosili stále při sobě a využívali jeho léčivé síly při ošetřování otevřených ran, a to hlavně k dezinfekci a zástavě krvácení. K „vědeckému“ zdokumentování houby došlo až v 18. století. Postarali se o to dva mykologové, prvním byl Francouz J. B. F. Bulliard, který mu dal jméno Hydnum erinaceus, své současné jméno dostalo Hericium Ch. H. Persoona v roce 1797.

Znalosti o léčivých účincích houby se rychle rozšířily, a proto také začala být houba zkoumána vědecky. Existuje mnoho studií, pokusů, které potvrzují účinnost Hericia. Tím vzrostla i poptávka po něm, a tudíž začalo být také komerčně pěstováno.

Hlíva

Jiné názvy:

česky - hlíva ústřičná
latinsky - Pleurotus ostreatus

Stručný popis

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus, oyster mushroom) je dřevokazná chutná houba, kterou je možné najít i u nás, navíc je běžně prodávaná i v supermarketech. Houba má jméno dle svého tvaru a barvy, připomíná totiž ústřici. Hlíva má klobouk o průměru 5–35 cm. Mladé houby ho mají plochý, později se vyklenuje a nabývá podoby ústřice s šedou až modrošedou barvou. Hlíva roste v trsech, které mohou mít i několik kilogramů.

Ve volné přírodě se vyskytuje od května až po zimní měsíce, pokud teplota příliš neklesá, a to hlavně v listnatých lesích. Hlíva je také komerčně pěstována, neboť je po ní velká poptávka. A to nejen jako po potravině, ale hlavně jako po prostředku, který může zlepšit naše zdraví. Hlívu využívá po staletí tradiční čínská medicína, první psané záznamy jsou již v Shennong Bencao Jing materii medice tradiční čínské medicíny. Její umělé pěstování se datuje do roku roku 199 n. l.Pro evropský kontinent byla houba poprvé popsána v roce 1775, a to N. J. Freiherrem, dánským přírodovědcem. Pojmenoval ji Agaricus ostreatus. Změnu jména provedl německý mykolog P. Kummer.

Jak si popíšeme v dalším textu, hlíva má mnohé účinky, které jsou pro člověka velmi prospěšné. Ty samozřejmě závisí na složení houby. Obsahuje velké množství bioaktivních látek. Některé vám přiblížíme.

Maitake

Jiné názvy:

česky - trsnatec lupenitý
čínsky - hui shu hua
japonsky - maitake
latinsky - Grifola frondosa

Stručný popis

Maitake (Grifola frondosa, trsnatec lupenitý, Hui Shu Hua, Hen of the Woods) patří mezi dřevokazné houby. Jedná se o houby jedlé a velmi chutné. V přírodě je možné je najít již zřídka, ale jejich životním prostředím jsou oblasti na severní polokouli. Plodnice Maitake jsou jednoleté a jak již český název napovídá, vytvářejí velké trsy, ty mohou vážit i desítky kilogramů. Nacházejí se u bází kmenů a kořenů listnatých stromů. Jejich sběr probíhá na podzim, nejčastěji v září a říjnu. Maitake je bezesporu nejznámější hlavně v Asii, kde je využívána při přípravě pokrmů, ale také jsou zde již po tisíce let známé její léčebné účinky. Historické prameny vysvětlují, proč se jí také říká tančící houba (překlad z japonštiny), bylo totiž velkým štěstím tuto houbu najít a „houbaři“ doslova tančili radostí nad svým „úlovkem“. Tradiční čínská medicína využívá účinky Maitake velmi dlouhou dobu. Je popsána v pramenech z doby dynastie Han (206–210 n.l.), je také v „čínském herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing. Ani v dnešní době zájem o houbu neklesá, naopak, díky tomu, že mnohé studie potvrzují její na člověka pozitivní účinky, je od cca 80 let minulého století pěstována uměle, komerčně.

Polyporus

Jiné názvy:

česky - choroš oříš
čínsky - zhu ling
latinsky - Polyporus umbellatus

Stručný popis

Polyporus (Polyporus umbellatus, Grifola umbellatus, Zhu Ling, choroš oříš) patří mezi dřevokazné chorošovité houby, které můžeme najít na bazích zdravých listnatých stromů, ale také na poraněných či mrtvých stromech a pařezech. Nejčastěji napadá duby, habry a buku. Plodnice Polyporu vyrůstá z třeně, který odstupuje od stromu a větví se na další „malé houbové nožky“. Na nich jsou pak drobné, pravidelné a dovnitř vmáčklé kloboučky, vytváří tak jakýsi trs. Díky tomu může mít celá plodnice i více než 50 cm v průměru. Polyporus rostě v mírném pásmu, tj. v Severní Americe, Evropě i Asii. Je možné jej najít i v u nás, a to hlavně v Polabí, v jižních Čechách, na Moravě atd. Poptávka po houbě je vysoká, takže se houba pěstuje i komerčně. Vědecky zdokumentován byl Polyporus v roce 1801, kdy jej Ch. H. Persoon nazval Bolletus umbellatus. Až v toce 1821 byl Polyporus zařazen do rodu Polyporus, a to švédských mykologem E. M. Friesem. Polyporus byl však znám již dlouho předtím. A to hlavně v Asii, kde jsou o něm zmínky již před 2500 lety. V té době byl využíván jako léčivo, což je popsáno i ve spisech pocházejících z období dynastie Han i „herbářích“ (ShenNongBenCaoJing, ZhongHuaBenCao, BenCao Gang Mu). Tehdy byl využíván při řešením otoků, odvodňování, ale také proti průjmům atd.

Tyto účinky byly potvrzeny i díky moderní vědě, při mnoha studiích a pokusech.

Reishi

Jiné názvy:

česky - lesklokorka lesklá
čínsky - língzhī
latinsky - Ganoderma lucidum
japonsky - reishi

Stručný popis

Reishi (Ganoderma lucidum, lesklokorka lesklá, Ling zhi, „božská houba nesmrtelnost“) je dřevokaznou chorošovitou houbou, která pochází z Asie. Patří do obrovské čeledi lesklokorkovitých, která zahrnuje více než 210 různých druhů lesklokorek. Klobouk Reishi je polokruhovitý nebo vějířovitá. Typické pro něj je, že je lesklý, působí, jako by byl nalakovaný. Od tohoto faktu je také odvozeno její české jméno. Reishi roste hlavně na poraněných živých či odumřelých stromech a jejich pařezech. Nejvíce je k nalezení na listnatých stromech, jako jsou duby a buky. Ve volné přírodě se Reishi vyskytuje již jen velmi málo, ale protože je to houba, po které je velká poptávka, je pěstována ve velkém objemu i komerčně v pěstírnách. Kultivování a umělé pěstování houby se datuje do období kolek roku 1970. Pro takové pěstování je nutné najít vhodný substrát, aby si houba zachovávala své složení a byla zdrojem biologicky aktivních látek, které pomáhají našemu organismu. To se podařilo, takže i v pěstírnách vypěstované houby jsou plnohodnotnou náhradou těch volně pěstovaných. Díky tomuto pěstování je také lépe možné využít i jednotlivá vývojová stadia Reishi, tj. zralé houby, mycelia, spory atd. V každém stadiu může mít totiž houba trochu jiné složení, některých složek více a jiných méně. Ačkoli před více než 2000 lety nebylo známé složení Reishi, využívali ji obyvatelé Asie k léčení mnoha zdravotních obtíží. Díky svým účinkům dostala tehdy přízvisko houba nesmrtelnosti. O jejích účincích a vlivu na zdraví člověka a jejím využití existuje řada historických psaných pramenů. Reishi je zmiňována i v „herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing, jenž je datován do doby vládnutí východní dynastie Han, tj. do období 25−220 n. l. Tato kniha byla průběžně po aktualizovaná a doplňovaná tak, že do sebe inkorporovala další objevené možnosti využití Reishi. Písemné zmínky týkající se Reishi jsou samozřejmě k nalezení i v dalších textech, např. Ben Cao Gang Mu. „Západní“ svět „objevil“ Reishi až v roce 1781, kdy byla popsána Williamem Curtisem. Současná medicína však houbu stále přehlíží a opomíjí, ale i to se postupně mění a od cca 60. let 20. století se provádí mnoho pokusů, výzkumů i klinických studií, které potvrzují to, co znali lidé již před tisíci lety.

Shiitake

Jiné názvy:

česky - houževnatec jedlý
latinsky - Lentinula edodes

Stručný popis

Shiitake (Lentinula edodes, houževnatec jedlý, „královna mezi houbami“, XiangGu /voňavá houba/) patří do skupiny chorošovitých dřevokazných hub. Je možné je i na kmenech, pařezech, polenech pěstovat i v domácích podmínkách. V přírodě také roste na tomto substrátu, hlavně pak na listnáčích. V našich končinách houba neroste. Shiitake má šupinatý, světle až tmavě hnědý klobouk, který má průměr cca 5–12 cm a je na přibližně 3–5 cm vysoké třeni. Dužina Shiitake má pevnou konzistenci a silnou vůni. To z ní dělá ideální přísadu do pokrmů, a to hlavně těch asijských, kde je houba doma i ve volné přírodě. Asijské země jsou také největšími producenty Shiitake. Pěstování a hlavně pak využívání této houby k léčebným účelům v Asii, hlavně pak v Číně a Japonsku, dlouho, doslova tisíciletou tradici. Japonské spisy z roku 199 n. l., popisují, jak Kyusuyové, japonský kmen, přinesli Shiitake jako dar pro japonského císaře. V historických spisech tradiční čínské medicíny je o Shiitake také mnoho zmínek a je zde označena jako elixír života. Texty z doby dynastie Sung (960−1127) dokonce hovoří o počátcích kultivování a cíleném pěstování této houby. V roce 1313 vznikl další text, který dále specifikuje techniku kultivace, tento byl sepsán Wang Chengem. V současnosti je houba komerčně pěstována po celém světě. Pro ten náš svět byla poprvé popsána a zařazena do systému v roce 1877, a to M. J. Berkeleyem, který ji pojmenoval Agaricus edodes. Toto jméno Shiitake vydrželo až to roku 1976, kdy ji D. Pegler přiřadil do rodu Lentinula.

Curcumin

Jiné názvy:

česky - kurkuma dlouhá
latinsky - Curcuma longa
čínsky - Jiang Huang

Curcumin je žluté barvivo získávané z oddenku kurkumy dlouhé (Curcuma longa). Jedná se o lipofilní fenolickou látku, která má účinky na lidské zdraví.

Kurkuma, která je zdrojem kurkuminu přispívá k normálnímu trávení, normální činnosti jater a kloubů.

Cordyceps militaris

Jiné názvy:

česky - housenice červená
latinsky - Cordyceps militaris

Stručný popis

Cordyceps militaris (housenice červená) je vřeckovýtrusá houba, které parazituje na kuklách motýlů. Nejčastěji se jedná o lišaje. Tyto kukly jsou ukryté v půdě, tlejícím dřevě nebo mechu.
Cordyceps militaris roste hlavně v listnatých a smíšených lesích. Méně často i mimo les, a to na místech, kde se vyskytuje hostitelský hmyz. Můžeme jej najít v nížinách i na výše položených místech, a to od června do prosince. Houby není jedlá.
Plodnice houby vyrůstá z půdy, z hostitelské kukly, dorůstá nadzemní výšky asi jen 20–60 mm. Plodnice má nepravidelný kyjovitý či válcovitý, je zploštělá, drsná. Má tmavě oranžovou až červenou barvu. Třeň houby je válcovitý, lysí a má světlejší barvu než plodnice, zůstává v půdě, tak hluboko, jak hluboko byla larva/kukla hostitele.
Ačkoli není houba jedlá, že hojně vyhledávána, protože podobně jako její kolega Cordyceps sinensis se využívá v tradičních medicínách k léčbě mnoha nemocí. Je však zkoumána také moderní vědou, která prokazuje její účinky pomocí pokusů i klinických studií.

Mladý ječmen

Jiné názvy:

česky - zelený ječmen
latinsky - Hordeum vulgare

Stručný popis

Mladý/zelený ječmen patří mezi tzv. superpotraviny. Je doslova nabitý bioaktivními látkami.

Ječmen je významnou obilovinou, přičemž se po staletí využívají spíše jeho zrna, ale síla je ukrytá hlavně v mladé zelené rostlině. Díky tomu, co je v něm ukryto, může regulovat pochody v našem těle. Působit jak preventivně, tak jako řešení zdravotních obtíží. Mladý ječmen se zpracovává do formy prášku, který je možné rozmíchat v tekutině, či džusu aj.

Chlorella

Jiné názvy:

latinsky - Chlorella pyrenoidosa

Stručný popis

Chlorella patří mezi jednobuněčné eukaryotické sladkovodní řasy, které mají vysokou fotosyntetickou aktivitu a má tedy velké množství chlorofylu, což je barvivo, které je obsažené v buněčných organelách chloroplastech a zapojuje se do první fáze fotosyntézy, na jejímž konci z oxidu uhličitého a vody vzniká glukóza. Má podobnou stavbu jako hemoglobin, jen centrálním iontem není železo, ale hořčík. Chlorelly mají sférický (kulovitý) tvar a pevnou buněčnou stěnu, která je ochraňuje před nepříznivými životními podmínkami. Při množení vytváří souvislou biomasu. Chlorella je v současnosti pěstována ve velkém a sbírána a zpracovávána do prášku, tablet atd.

Acerola

Jiné názvy:

česky - barbadoská třešeň
latinsky - Malpihgia glabra

Stručný popis

Acerola je tropický stálezelený strom, který má domovinu ve Střední a Jižní Americe, hlavně v oblasti Antil a Barbadosu, proto se jí také někdy říká antilská/barbadoská třešeň. Nyní se s Acerolou můžeme setkat v Asii, Africe i Austrálii. Strom je znám a oblíben hlavně pro své plody, které vznikají po odkvětu červeno-růžových květů. Připomínají třešně, mohou však být až 3 cm velké. Zprvu jsou žlutavé, postupně červenají. Barva je sytá, slupka hladká a lesklá. Mohou se jíst syrové, vařené, zpracovávají se též do omáček, džusů, vín, džemů a pyré.

Pampeliška

Jiné názvy:

česky - pampeliška lékařská, smetánka lékařská
latinsky - Taraxacum officinale

Stručný popis

Pampeliška je velmi známá rostlina, která je spojená s jarem a létem. Patří do čeledi hvězdnicovitých. Je vytrvalou plevelnou rostlinou, která dorůstá cca 5‒40 cm. Pampelišku si není možné splést s jinými rostlinami. Vytváří sytě žluté květy, jedná se o úbor, jenž se po odkvětu změní v plodenství složené z ochmýřených nažek („padáčků“). Stonek, v tomto případě stvol, je dutý a u jeho přízemní části se tvoří růžice listů, které jsou velké laločnaté se zubovitým okrajem. Kořen je vřetenovitý a světlý, má zásobní funkce. Rostlina je prostoupena mléčnicemi, což je typ rostlinného pletiva, které je tvořené trubicemi, v nichž se hromadí tekutina. Po utrhnutí pak roní typickou bílou šťávu, která je velmi hořká, tj. latex. Pampelišku můžeme najít na loukách, pastvinách, okolo cest, na zahradách… Není snad místo, kde by nedokázala vyrůst. Rozšířená je po celé Evropě a také západní Asii. „Líbí“ se jí spíš v mírnějším pásmu. Využívání pampelišky coby léčivé rostliny je popisováno již ve spisech antického Říma.

Složení pampelišky:

Z obsahu látek je možné odvodit i její účinky. Jednotlivé rostlinné části mají různé složení. Pampeliška je bohatá na glykosidy ( taraxacosid), alkaloidy, fenoly, taniny, flavonoidy (luteolinové deriváty) a bílkoviny. Nechybí ani fytosteroly, minerální látky (vápník, hořčík, železo, křemík...), vitaminy A, C, D, E a B.

Kořen:

V kořeni je možné nalézt polysacharidy, např. inulin., volné jednoduché cukry (glukóza, fruktóza, sukróza), karotenoidy (lutein), mastné kyseliny (myristová kyselina), minerály, pektin atd.

Fenoly, terpeny:

Mezi nejdůležitější složky v kořeni pampelišky jsou fenolové sloučeniny, různé typy terpenových sloučenin.

Seskviterpenový laktony:

Eudesmanolid
Tetrahydroridentin B
Ixerin D
Taraxacolid-0-β-glukopyranosid
13-dihydrolaktucin
Germakranolidová kyselina
Taraxinová kyselina
β-glukopyranosidy
Ainsliosid

Terpeny:

Taraxasterol
Taraxerol

Fenolové sloučeniny:

Kyselina chlorogenová
Kyselina cichorová
Kyselina tartarová
Kyselina kávová

Dvě první zmíněné kyseliny se nacházejí také v jiných částech pampelišky, tj. listech, stonku.

Hořčiny:

Hořčiny jsou nositeli hořké chuti, navíc normalizují činnost trávicí soustavy

Taraxaci
Taraxasterin
laktopikrin

Steroly:

Steroly jsou důležitou součástí rostlin, mnohé plní podobou úlohu jako naše hormony, mohou rostlinu chránit proti nebezpeční a infekcemi atd. Mají strukturu podobnou cholesterolu.

Taxasterol
Beta-taxasterol
Faradiol
Alfa a beta amyrin
Beta sitosterol
Stigmasteol

Schválená zdravotní tvrzení dle EU:

Pampeliška je hodně zkoumána, provedlo se mnoho studií a mnohé byly přesvědčivé a je možné říci, že pampeliška je vhodná pro

Normální funkce močové soustavy
Normální trávení
Normální činnost žaludku a jater
Působí též jako prebiotikum a antioxidant

Ostropestřec

Jiné názvy:

česky - Ostropestřec mariánský
latinsky - Silybum marianum

Stručný popis

Ostropestřec mariánský je významná léčivá rostliny, která je také známá pod názvy volčec blamatý, ostropestr obecný, bodlák volčec atd. Jedná se o historická označení. Současný název byl rostlině dán v roce 1989. Ostropestřec patří do čeledi Asteraceae, hvězdnicovité. Jedná se o jedno až dvouletou rostlinu, které může dorůstat výšky až 250 cm, nejčastěji však dorůstá 150 cm. Stonek i listy jsou ochlupené a horní část stonku je rozvětvené. Poměrně velké listy mají zubaté okraje. Listy jsou tuhé a světlé. Přízemní listy vytváří růžice. Bodlák vykvétá fialovými květy, po odkvětu vzniká plod, tj. ochmýřené nažky. Ostropestřec je možné nalézt na mnoha místech. Jeho původním územím byly Kanárské ostrovy přes pevninu okolo Středozemního moře, do Přední a Malé Asie. Odtud se dostal do celého světa. Vyskytuje se do 700 m nadmořské výšky. Nejčastěji jej najdeme na hlinitých a písčitohlinitých půdách. Ostropestřec vyžaduje, aby byla půda dostatečně bohatá na živiny. V jeho plané podobě jej může najít na rumištích, kompostech atd. Ostropestřec je znám po dlouhá staletí. Jsou doloženy texty z antického Řecka a Říma. Většího využití se pak dočkal v 16. století. Využívali jej tehdejší léčitelé i lékaři. Vyráběly se různé typy odvarů, extraktů a tinktur, které se používaly hlavně na problémy s břišní dutinou, tj. žaludkem, střevy a játra. Z ostropestřce se využívá hlavně plod a semena, méně pak také listy či kořen.

Složení:

Složení plodů a semen, které se nejčastěji využívají, udává také jeho účinky. Nejdůležitější je bezesporu látky patřící do silymarinového komplexu, jedná se o flavonoidy: silybin A, silybin B, isosilybin A, sosilybin B, silycristin, dehydrosilybin, apigenin a silydianin. Samostatné jsou pak flavonoidy jako silandrin, silybinom, silyhermin atd. V semenech je také vysoký podíl lipidů, mastných kyselin, kde převažují ty pro nás vhodnější, tj. nenasycené. Jedná se např. o kyselinu linoleovou, olejovou, palmitoolejovou atd. Další důležitou složkou jsou esenciální oleje, např. v semenech se je obsažen gama kadinen a alfa pinen. Nechybí ani terpenové sloučeniny, např. limonen, terpinen-4-ol, beta karyofylen či alfa humulen. Nedílnou součástí ostropestřce jsou také polysacharidy, aminokyseliny (např. lysin, treonin, glycin, leucin...), vitamíny a minerální látky.

Schválená zdravotní tvrzení dle EU:

V semenech a plodech je skryto mnoho látek, které mají blahodárné účinky. S ostropestřcem bylo provedeno mnoho studií, jak těch v laboratořích, tak klinických s dobrovolníky.

Mezi skutečně dobře ověřené a uznávané účinky ostropestřce patří ovlivnění funkcí některých orgánů a pochodů v těle:

Normální trávení a funkce jater, pročištění
Antioxidant
Normální hladina cukru v krvi
Normální činnost srdce
Přirozená obranyschopnost ‒ odolnost

Kopřiva dvoudomá

Jiné názvy:

česky - žahavka
latinsky - Urtica dioica

Stručný popis

Kopřiva dvoudomá je vytrvalá rostlina, která je velmi odolná. Asi není nikdo, kdo by neznal rčení: mráz kopřivu nespálí. Je rozšířená po celém světě, hlavně na severní polokouli, ale je možné ji najít i v oblasti tropů. Kopřiva dorůstá výšky až 1,5 metru. Je vyživována plazivými oddenky, které jsou žluté až oranžové. Stonek, lodyha, je přímá. U mladých rostlin není rozvětvená, u těch starších se větví v horní části rostliny. Stonek je ochlupený, stejně jako listy, které mají typický pilovitě zubatý okraj. Stonek i listy jsou žahavé. Za žahavost odpovídají trichomy listů a stonku s acetylcholinem, histaminem, serotoninem, leukotrieny a kyselinou mravenčí. Kopřiva má jednopohlavné květy, tj. samostatné samčí a samičí, oba typy květů vytváří květenství. Samičí latovité a samčí hroznovité. Po odkvětu vzniká vejčitá nažka. Pro většinu z nás je kopřiva jen nepříjemný žahavý plevel, mnozí však kopřivu konzumují i čerstvou, např. místo špenátu, ale častěji se používají sušené listy a nať.

Složení kopřivy:

Kopřiva obsahuje velké množství biologicky aktivních látek, mezi ty nejznámější patří:

Esenciální oleje:

Kafr
Karvakrol
Naftalen
Safranal
Borneol
Dekanal
Mentol
Thymol
Beta-Cyklocitral
Farnesol
Gamma-Kadinen
Hexenal
Atd.

Ostatní:

Taniny
Flavonoidy: kaemferol, isorhamnetin, quercetin, astralgin, rutin
Fenoly: kyselina kávová, p-kumarová chlorogenová, gentisová, vanilová, skopoletin…
Mastné kyseliny: kyselina linolenová, olejová, palmitová, stearová
Polysacharidy: glukany 1→4, rhamnogalaktoglukany, arabinogalaktany...
Isolektiny
Steroly: 7beta hydroxysitosterol, stigmasterol
Terpeny: kyselina ursová
Bílkoivny a aminokyseliny: aspartát, treonin, serin, kyselina glutamová, prolin, alanin, leucin, tyrosin, valin…
Vitamíny: vitaminy B, C, K
Karotenoidy: beta karoten, lutoxantin, lutein, violaxantin
Minerály: vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík, sodík
Chlorofyl
Lignany: seikoisolariciresinol, 9-acetyl-neo-olivil

Schválená zdravotní tvrzení dle EU:

Již z krátkého výčtu složek, které kopřiva obsahuje, je jasné, že její účinky budou rozmanité. Uvedeme pouze ty, které patří mezi schválená zdravotní tvrzení. Není to však zdaleka vše, s čím může kopřiva pomoci.

Díky kopřivě si můžete udržet:

Normální činnost cévní soustavy
Normální činnost kardiovaskulárního systému
Normální stav kostí, vlasů a nehtů
Normální činnost ledvin ‒ vylučování
Normální stav kloubů
Normální stav dýchacího systému
Normální stav kůže
Normální funkce prostaty

Dále je vhodná pro:

Přirozenou obranyschopnost ‒ imunitní systém
Osvěžení těla
Vitalita ‒ energie
Těžké nohy
Vylučování vody z organismu

Serenoa plazivá

Jiné názvy:

česky - trpasličí palma
latinsky - Serenoa repens
anglicky - Saw Palmetto

Stručný popis

Serenoa plazivá pochází z oblasti jihovýchodního pobřeží USA, vyskytuje se tedy hlavně v Jižní Karolíně, Floridě, Alabamě a vnitrozemí Texasu. Jedná se o malou plevelnou palmu, která sice může sice dorůst až 3 metry, ale většinou nepřekročí výškou 1 metr. Má pilovité široce rozvětvené listy, kvete bílými květy a po odkvětu se vytváří tmavě červené vejčité plody, které od nepaměti využívali domorodí indiáni k řešení močopohlavních obtíží. Kolem roku 1870 se začaly zkoumat její účinky vědecky. Z plodů se vyrábí extrakt, který obsahuje velké množství biologicky aktivních látek.

Složení serenoi:

Mastné kyseliny: palmitová, stearová, linolová, olejová, palmitoolejová, arachidonová, dodekanová, laurová, kaprylová a jejich estery
Fytosteroly: kaempesterol, stigmasterol, beta-sitosterol, daucosterol
Sacharidy: polysacharidy, v nichž je bohatě zastoupena galaktóza, arabinóza, dále pak mannitol
Flavonoidy: isoquercetin, rutin, kaempferol, rhoifolin
Karotenoidy: beta karoten
Kyselina anthranilová
Esencitální oleje
Enzymy lipázy
Taniny
Resin (pryskyřice)
Minerály: hořčík, vápník, draslík

Schválená zdravotní tvrzení dle EU:

Účinky extraktu z plodů palmy jsou pestřejší, než zde nyní zmíníme. Níže napsané patří mezi schválená zdravotní tvrzení.

Extrakt zajistí:

Normální funkce prostaty
Růst vlasů
Normální funkce močové soustavy
Normální funkce reprodukčního systému

Agarikon

Jiné názvy:

česky - Verpáník lékařský
latinsky - Laricifomes officinalis

Stručný popis

Verpáník lékařský (Laricifomes officinalis, Agarikon, Quinine conk) je chorošovitá dřevokazná houba, která roste na severní polokouli, a to hlavně ve vyšších oblastech Evropy (např. v Alpách, Karpatech), Rusku, Kanadě, Asii atd. Napadá hlavně modříny a vytváří vytrvalé plodnice, které mohou být i více než 60 cm dlouhé. Tvarem připomínají kopyto nebo sloup. Zprvu jsou žlutě bílé a měkké, ale s přibývajícími roky se tmavnou (bývají žlutohnědé) a tvrdnou. Houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se v kuchyni nevyužívá. Anglický název je odvozen právě od hořké chuti, lidé si totiž mysleli, že obsahuje chinin. Verpáník se může sušit a drtit na prášek, používat kousky na odvary a čaje atd. V tradičních medicínách je využívám tisíciletí, byl nalezen také u mumie staré 5000 let, která byla uchována v ledu.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.cinskyherbar.cz nebo www.tcmencyklopedie.cz.

Zdroje informací o vitálních houbách:

Martin Powell - Medicinal Mushrooms A Clinical Guide

Pavel Valíček - Houby a jejich léčivé účinky

G.M. Halpren, A.H. Miller - Medicinal Mushrooms Ancient Remedies dor Modern Ailments

G.M. Halpren - Healing Mushrooms

Christopher Hobbs - Medicinal Mushrooms An Ecploration of Tradition, Healing and Culture

Robert Rogers - The Fungal Pharmacy

Vladimír Ando - Farmakologie klasické čínské medicíny

Radomír Soch, Alexandr Jegorov - Encyklopedie léčivývh hub

Bensky - Materia Medica

Použité zdroje:

https://www.mycomedica.cz/houbar.html